Články
Komerční sdělení
Anketa
Kalendář
| << | duben 2012 | >> | ||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | ||||||
| 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 |
| 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |
| 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |
| 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 |
| 30 | ||||||
Zpravodaj
Komerční sdělení
Zemědělství bez rytí a orání (2)
Je možné nerýt
Jaro byla zkouška. Jako první sejeme mrkev, sadíme cibuli. Záhonky, které jsme neporyli na podzim, se usadily, roztekly, porostly trávou. V rukou držím ploskořez. Po celém obvodu záhonku jsem nahrnul val. Pak jsem to udělal i u dalších. Dále kypřím povrch každého záhonku v horizontální rovině. Odpleveluji loňské stonky ploskořezem, jen to šustí a křupe. Manželka se sklonila, aby plevel posbírala a odnesla za plot.
Předchozí část zde...
„Nechej to na místě“, říkám, „tady to prohnije a bude z toho kompost“.
Potom začal jsem kypřit po vertikále do hloubky kolem 15 cm (za dávných časů byla půda obdělávaná na 10 až 15 cm). Jde to snadno. Manželka stojí s kbelíkem cibulek poblíž, dívá se a jen se diví, jak rychle to dělám. Záhonek s délkou asi tři metry byl hotový raz dva, řádky pro sázení cibulí také.
Manželka je šikovná zahradnice. Když sadíme cibuli spolu, nestačím jí. Ona se pustila do své práce, já do své. S mým novým pomocníkem to šlo tak rychle, že až jsem připravil záhonky a řádky, šel jsem jí pomoci se sázením.
„Neraduj se dopředu, ještě nevíme, co na tom neporytém vyroste“, říká.
Tak jsme zvládli to první, potom jsme zasadili do neporyté půdy i brambory. V každém záhonku jsem udělal po dvou řádcích. Je to lepší jak pro sadbu, tak i pro následnou údržbu.
Začátkem června jsem ze zvědavosti, jak je půda měkká, vzal proutek od malin a zkusil jsem, jak hluboko ho dokážu do půdy zastrčit. Šel jakoby do prázdna - 45 cm!
Pro potvrzení, že to není náhoda jednoho místa, jsem to zkusil ještě na druhém, pak i na třetím místě… Všude to bylo stejné - měkké! Tak jsem zjistil, že neporyté záhonky jsou nesrovnatelně měkčí, než poryté. Přemýšlel jsem, že to bude asi tím, že v minulých letech byla půda dobře hnojená hnojem, rašelinou a pilinami.
Ale co jsem nezjistil - i druhý záhonek, kde jsme dávali toho hnojení mnohem méně, dokonce i třetí, kde jsme nedali nic, protože už nebylo co dát, mne překvapili ještě víc - proutek vešel hlouběji, než dosáhne rýč… Co to má znamenat?!
Neporytá půda je úrodná. Náhodu lze jít s určitostí vyloučit, protože dobíhá jít druhá pětiletka, co jsme zanechali rytí. Ryji jen na starém záhonku jahod - je to pracné! Hnůj dáváme málokdy přímo do jamky pro brambory. Naše zahrada a její úroda nezaostává za sousedními, které jsou ryté a většinou, jak to na vesnicích chodí, i dobře hnojené.
V období, kdy se pozemky pro zahradnictví nabízely skoro zdarma s jedinou podmínkou, že musí být obdělány, jsem přidal ke svým třem ještě dvacet arů a dětem jsem zařídil dalších 15 arů. Jednou jsme takový kus půdy museli s manželkou obdělávat jen ve dvou (syn byl na vojně, dcera studovala ve městě). Zvládli jsme skoro půl hektaru.
Jak je to snazší?
Když nemá člověk dost síly, samy od sebe vznikají otázky: „Má-li to smysl?“ a „Jak by to šlo snadněji?“
Například já ani nepamatuji, že bychom s manželkou po uskladnění přebírali brambory ve sklepě. Sušíme je ještě na záhoncích. Nejdřív je vyryji vidlemi ve dvou až třech řádcích a už si potřebuji odpočinout - pak kleknu na kolena mezi záhonky a rukama vytahuji brambory z hnízd (jamek). Brambory z každého keříčku dávám zvlášť. Po odpočinku zase beru vidle. Zatím co pracuji ve dvou, třech dalších řádcích, oschnou brambory v předchozích…
Nejdřív posbírám ty nejlepší na sadbu! Potom dám velké brambory zvlášť, stejně jako drobné. A opět co jsem dělal toto, oschly mi brambory v dalším záhonku. Tak je naložím do pytlů a uložím do sklepa. V zimě z celého kýble vyhodíme dvě, tři brambory. To je vše. Čím to je? Ploskořezem? Záhonky?
V našem kraji se vyskytují léta, během nichž jen prší a prší. A právě v takových obdobích je vidět užitečnost naší metody, zatím co zahrádky sousedů se proměňují na pudink. Ne jenom projet, projít se nedá po rozmoklé půdě jejich zahrádek. Brambory a jiná kořenová zelenina se dusí a „umírá“. A my chodíme mezi záhonky bez problémů, protože máme stacionární meziřádky uplácané a zpevněné travním porostem. A naopak - když je sucho, vlhko ze zahrádek sousedů odejde během krátké doby přes to, že zalévají. Neporytá půda snáší horko i převlhčení mnohem lépe. Po dešti stačí jen trochu proschnout a hned jdeme na záhonky s ploskořezem. Tím zajistíme přísun vzduchu ke kořenům - odborně se to nazývá „ščelěvanije“, rýhování meziřádků.
To, že je úroda ze záhonků větší, než z plošně obdělávaného políčka je známý fakt. Však lidé by už dávno pěstovali všechno v záhoncích po dvou, třech řádcích, kdyby to nebylo s rýčem tak těžké. Ale s ploskořezem to jde snadno!
Na zvážení
Pokud jen ryjeme, ničíme obyvatele půdy. Pokud zarýváme hnůj, tak sice ničíme, ale hned se snažíme o odškodnění pro pozůstalé.
Ploskořez také zasahuje do půdy, avšak asi v nejmenší možné míře. A pak, když k tomu ještě přidáme hnůj, podpoříme bouřlivý proces množení mikroorganizmů, které udělají tolik práce!
Takže své úsilí by měl člověk věnovat ne obdělávání půdy, ale jejímu obohacení organickým materiálem. Přirození „oráči“ (žížaly) kypří půdu mnohem lépe, než člověk. Takže potom zbývá jen zasévat a sklízet úrodu a samozřejmě občas „zklidňovat“ plevel (však se dostává do tak dobrých podmínek, v nichž má všechno pro svůj bujný růst).
V tom, že už nemusíme rýt, máme jasno, ale jak je to s hnojením? Hnůj by měl být přikrytý půdou…
Zase se podívejme, jak je tomu v přírodě: na nedotčených plochách nikdo nezarývá ani trusy zvířat, ani rostlinné zbytky. Pokud máte hodně hnoje, můžete ho rozházet po záhoncích a nechat ho ležet přes zimu (nám se to stalo náhodou, když ten traktorista nepřijel). To tak prokypří půdu!, že potom jen seřízneme plevel a hned sadíme.
Když jsme v létě dávali hnůj pod okurky, stačilo zalít ho vodou a nechat být. Okurky pak rychle rostou a dávají skvělou úrodu. Však jsme na podzim ten hnůj nenašli, žížaly ho zatáhly do půdy.
Pokud má zahradník málo hnoje, snaží se ho vyrobit v kompostovacích hromádkách tak, že ho zamíchá s organikou. Takže donést to, nahromadit, míchat, zase odnést do záhonků… To je docela těžké. Ale je to vůbec potřeba? Zase příroda: v ní nikdo organiku nehromadí, aby ji pak roznášel pod rostlinky. Nebylo by lepší dělat kompost přímo v meziřádcích?!
Ještě jedno pozorování na zamyšlení: uprostřed zahrady máme hromadu kompostu. O tři metry dál jsou obzvlášť urostlé bramborové keře, dál jsou obyčejné. Stejně tak je tomu i kolem hromady rašeliny. Takže je moudré rozložit jednu velkou hromadu na více menších - potom bude jednodušší rozhodit je v meziřádcích. A tak se stane, že tu lepší úrodu budeme mít po celé zahradě.
Ještě jedno „pro“ rozkládat organiku po celý rok, i v létě, když v záhoncích jsou zasázené rostlinky. Tím se zbavíte i toho zbytečného spěchu na jaře: nejdřív si v klidu zasadíte sazeničky a zasejete semena a pak se postupně můžete dát do zajištění mulče. Až přijde čas na formování řádků, pak i rozložená organika z meziřádků může posloužit pro hrobkování nebo navýšení kraje záhonků, například aby nevytékala voda.
Co máme dělat, když nemáme hnůj k dispozici?
Pěstovat dvě úrody během sezóny.
Jak to? Půda sotva zvládá jednu úrodu, a tady se hovoří o dvou! Tak se přece půda rychle vysílí a stane chudou, vyčerpanou.
Je to tak. Pokud i druhou úrodu, stejně jako první, půdě vezmeme, pak ji určitě vysílíme. Ale pokud alespoň jednu úrodu půdě necháme, ona tím pořádně posílí.
T. S. Maľcev prokázal, že rostliny zanechávají v půdě více organické masy, než jí spotřebují před tím na růst. Takže, hned po sklizni ředkviček, cibule, okurků, rajčat bez protahování obděláváme záhonky ploskořezem, nařežeme řádky a sejeme rychle rostoucí kultury (odrůdy). A nezáleží na tom, kolik toho naroste, než začne zima.
Jak se vám zahrádka zazelená, bude se podobat trávníku, který od jara až do zimy neodpočívá ani den! A jak to běžně vypadá? Na jaře jsou zahrady černé, stejně jako i na podzim a v zimě, pokud to nenapraví sníh. Takže zahrada „drží smutek“. A v podstatě má důvod - neprodukuje ani kyslík, ani nedělá radost oku.
Praxe a teorie jasně ukazují, že pro řádné obohacení půdy organikou jsou potřeba dvě až tři úrody zelené masy (rostliny, zvané sideráty, které se pěstují speciálně jako zelené hnojivo). Tam, kde byste museli dát tři vozíky hnoje, vystačíte s jednou úrodou siderátů. To bohatě stačí. To je ekonomie.
Když je půda vysílená, osejte ji jen sideráty. Potom skliďte první úrodu zelených siderátů na obvod záhonků. Zasejte podruhé a zkoste úrodu opět na obvod. Během sezóny je možné vypěstovat až tři úrody siderátů. Na druhý rok budete mít takovou úrodu, jako byste ji pěstovali na pohnojené půdě.
Pěstujeme svůj hnůj v záhoncích
Rozdělte všechny kultury na skupiny:
- brzkého výsevu: ředkvičky, cibule, salát, boby, hrách, řepa, kopr, mrkev, petržel, také zimní česnek;
- středního výsevu: brzké zelí, brambory, červená řepa, ředkev.
- pozdního výsevu: okurky, rajčata, papriky, pozdní zelí…
Způsob použití siderátů je odvislý od toho, ze které z výše uvedených skupin jsou vysévané rostliny.
Rané kultury, např. cibule:
Do čtyř řádků záhonku (1m širokého) zasadíme cibuli (pokud mají cibulky do 2cm, je nejlepší sadit je hned po oblevě; tak vám nenarostou semenné koule, ale pěkná velká cibule). Pro pěstování dobré úrody jsou optimální meziřádky 25 cm, což je ideální i pro odplevelení za pomocí malého ploskořezu.
Po sklizni úrody cibule prokypříme a vyrovnáme povrch záhonků, uděláme několik (záleží na konkrétní kultuře siderátů) řádků a zasejeme např. boby. Pokud boby před tím, než je vysejeme, necháme naklíčit ve vodě, naroste nám z nich do zimy až 40-50 cm zeleného hnojení, jehož kořeny dokážou dosáhnout hloubky až 120 cm. Boby necháme až do jara. Pozdní podzim občas daruje pěkné teplé dny a tak mohou boby narůst ještě o něco více.
Výjimkou ve skupině jsou mrkev a petržel: ty rozmístíme v záhonku do čtyř řádků. Mezi ně (také celkem brzy) vysejeme např. salát. Ten půjde rychle do růstu a zachrání mrkev v prvních periodách před vysušením půdy. Když salát splnil svou roli, můžeme jej vytrhnout a použít ho buď v kuchyni, nebo ho rovnou položíme podél linie záhonku.
Dobrý nápad je do řádku mrkve zasadit cibuli, která nám tím, že rychle roste, naznačí, kde přesně jsou řádky mrkve. Tak můžeme klidně obdělávat meziřádky, aniž bychom porušili dlouho prorůstající mrkev. Tento první zápas s plevely je důležitý, protože plevel je ve stadiu „nitě“ moc háklivý a tímto obděláváním ho omezíme na 70 - 80%.
Středně rané kultury, např. brambory:
Týden, dva před sklizní brambor seřízneme nať. Není špatné, když ji necháme uschnout a spálíme, protože je to pravděpodobný zdroj nákazy. Pokud meziřádky, které se uvolnily, hned osejeme sideráty, bude třeba sklízet brambory velmi opatrně, aby malé rostlinky zeleného hnojiva nebyly poškozeny. Jestli však nechcete takou „komplikovanou“ práci, sejte sideráty až po sklizni brambor.
Kromě jednoletých siderátů je po bramborách dobré zaset zimní žito. Pro nárůst většího množství zeleného hnojiva v příštím roce sejte pozdní kultury nebo zase zasaďte brambory. Pozdě zasazené brambory mají obzvlášť dobrá kvalitní semena, která dávají větší úrodu.
Pozdní kultury, např. okurky:
Hned po oblevě zasejte do záhonku mrazuvzdorné sideráty s rychle odrůstající zelenou masou. Pro sadbu okurků osvoboďte potřebné plochy (pro každou rostlinku) a pak je nějaký čas nechte růst společně. Pokud se teploty trochu sníží nebo naopak bude pálit slunce, sideráty okurky ochrání. Až přijde vhodný čas, seřízneme sideráty malým ploskořezem a necháme je na okraji záhonků.
Pokud ještě není zima, sebereme po sklizni okurek nať, prokypříme meziřádky a zasejeme sideráty.
(pokračování...)
Zdroj: materiály Klubu organického Země-dělství
Přečteno: 610xPrůměrné hodnocení: 0 / 5
