Články

• Farmářské trhy
• Družstevnictví
• Zemědělství
• Řemesla a výroba
• Finance
• Obec a samospráva
• Legislativa
• Bydlení
• Ekologie
• Zdraví a výživa
• Vzdělávání a výchova
• Věda a technologie
• Přehledy
• Literatura
• Představujeme...

Ochrání nás žížaly před povodněmi?

Není určitě nikoho, kdo by neznal žížaly. Všichni také vědí, že žijí v půdě, a někteří i to, že se na ně dají chytat ryby. Ale ne všichni jsou si vědomi důležitosti a nenahraditelnosti žížal pro náš ekosystém a krajinu.

Žížal je známo asi 5500 druhů a kromě pouští a polárních oblastí je najdeme po celém světě. Nejmenší měří dva centimetry a ty největší dorůstají délky až přes metr. Svojí činností vytvářejí v půdě malé kanálky, které provzdušňují půdu. V úrodných oblastech se odhaduje 4000 až 5000km chodeb žížal na jeden hektar. Jejich prostory sice tvoří pouze jediné procento celkového objemu půdy, ale mají zato veliký význam. Žížaly v nich hromadí rostlinné zbytky, zejména spadené listí, které ve svém trávicím ústrojí dále přeměňují na exkrementy. Jsou tu přítomny i bakterie vázající vzdušný dusík, které obohacují půdu výtečným hnojivem. Žížaly vstřebají za 24 hodin tolik potravy, kolik samy váží. Ve střevu žížal žije obrovské množství mikroorganismů, takže jejich výměšky mají daleko větší mikrobiální aktivitu než polykaná zemina.

Odborníci uvádějí, že 1 ha středoevropské půdy může být v průměru osídlen 120 – 800 kg žížal a na 1 m² půdy se může vyskytnout až 500 jedinců. Jednoduchým propočtem tak můžeme zjistit, že žížaly dokáží na jednom hektaru za rok "přeorat" asi 40 - 300 tun zeminy.

Žížaly a voda

Zajímavý je ale také vliv žížal na vodní rovnováhu v krajině. Všeobecně je rozšířený názor, že žížaly před deštěm vylézají na povrch, aby se neutopily. Jejich chování však má i další velmi významný dopad. Ve velké míře totiž mohou zabránit rozsáhlým povodním.

V článku Červi a voda, který vyšel v časopise Vesmír v červenci 1994, Zdeněk Vašků potvrzuje, že žížaly „jsou velice významným článkem ovlivňujícím utváření vodního režimu krajin. Výrazně ovlivňují bilanci půdní a podzemní vody, povrchový odtok, ohrožení půd vodní erozí a úrodnost půd.“

Mezi velké půdní póry patří vedle prasklin a puklin takédutiny po kořenech rostlin a chodbičky vybudované živočichy. Tyto póry umožňují srážkové a povrchové vodě proniknout do půdy ve významném množství. Zatímco puklinové póry přijímají vláhu hlavně v čase sucha a při dešti se uzavírají, chodbičky po žížalách, případně po jiných živočiších a kanálky po odumřelých kořenech rostlin fungují jako rozvodná síť i za vlhka.

Zejména druhy žížal, které žijí až několik metrů hluboko pod povrchem, mohou výrazně zvýšit schopnost systému pojmout, odvést či rozvést vodu.

Žížalí chodbičky občas dosahují průměru 12 až 13 mm. Přitom vědci naměřili a spočítali, že svislými kanálky s průměrem asi 5,5 mm může protéci až kolem 2 kubíkůvody za den, průměrem 8,5 mm protečou za den až zhruba 4 kubíky atd. Stěny žížalích chodbiček navíc odolávají vodě díky slizovým výměškům živočichů.

Pro neustálé obnovování, zpevňování a vytváření nových chodbiček je však potřeba, aby se žížaly mohly chovat co nejpřirozeněji, tedy aby putovaly ze spodních vrstev na povrch půdy, zde se vyprázdnily a zanechaly tu svůj cenný bioprodukt − ­ žížalince. V tom jim nesmí zabránit například zbytky hnojiv či ochranných chemických látek nebo lidskou činností přespříliš utužené vrstvy půdy, zejména ty spodní.

Do větších hloubek se žížaly hromadně zavrtávají v zimě anebo za sucha.

Známé vylézání žížal před deštěm zase není nic jiného než příprava na „velkou vodu“ a otevírání kanálků pro její odtok chodbičkami v hlubších vrstvách půdy.

Během přívalových dešťů to může být zvlášť důležité, protože tzv. bleskové povodně vznikají i mimo vodní toky. Záplavové vlny vody a bahna se mohou vytvořit na povrchu pole, když se půdní póry ucpou nebo jich je nedostatek.

Zahrádkářské kolonie jako protipovodňová bariéra

V zahrádkářských koloniích na okrajích měst jsou žížaly vítány a proto se jim tam daří. Není tedy divu, že se zde vyskytují ve větším množství. A tak nejen že tu pilně kypří a převrstvují, provzdušňují a obohacují zeminu, ale také budují sítě svých chodbiček, jak hluboko to jen jde. Díky tomu může zahrádkářská kolonie fungovat jako velká mycí houba, která pohltí velké množství spadených srážek či záplavových vod.

Svou intenzívní zemědělskou činností s použitím velkého množství techniky a chemikálií však silně narušujeme ekologickou rovnováhu v krajině. To má i dopad na množství žížal v půdě, které jsem na tyto vlivy citlivé. Není tedy překvapením, že s jejich snižujícím se množstvím nám přibývá oblastí postižených záplavami. Nejsou-li žížaly, které vytvářejí v půdě cestičky, nezvládne krajina přijmout větší množství vody.

Važme si tedy toho, že máme takové užitečné "spolupracovníky" a snažme se jim vytvořit co nejlepší podmínky pro jejich "práci". Však žížaly nám to zcela jistě vrátí...

Zdroj: Vesmír.cz

Firmy

• Přidat novou firmu

Farmářské trhy

• Přidat nový trh