Články

• Farmářské trhy
• Družstevnictví
• Zemědělství
• Řemesla a výroba
• Finance
• Obec a samospráva
• Legislativa
• Bydlení
• Ekologie
• Zdraví a výživa
• Vzdělávání a výchova
• Věda a technologie
• Přehledy
• Literatura
• Představujeme...

Mondragonská družstevní inspirace

"MCC je dobrodiním pro Baskicko, pro Španělsko a pro pracující.

Bylo by báječné, kdyby ve Španělsku bylo mnohem více MCC."

španělský král Juan Carlos během své návštěvy Mondragonské družstevní korporace

Mondragonská družstevní korporace (španělsky Mondragón Cooperativa Corporatión, MCC) je jedním z nejlepších světových příkladů, že i družstvo spoluvlastníků založené na sociálním principu může zdárně prosperovat v tvrdé kapitalistické konkurenci.

Počátky družstva spadají do roku 1941, kdy začal v baskickém ocelářském městečku Mondragon v západních Pyrenejích působit tehdy šestadvacetiletý kněz José María Arizmendiarrieta. Převzal duchovní péči o místní mládež, a když zjistil, že jim chybí příležitost k dalšímu vzdělání, založil v Mondragonu polytechnickou střední školu. Pět jejích prvních absolventů, poté, co získali inženýrské tituly, založili v roce 1956 továrnu na petrolejová kamna ULGOR (písmena značí iniciály prvních pěti zakladatelů). Organizačně měla továrna strukturu družstva - zakladatelé i zaměstnanci byli zároveň podílníky - a byla tak úspěšná, že brzy vzniklo podle jejího vzoru v Mondragonu a okolí několik dalších podobných výrobních družstev. K nim se postupně přidávala další družstva a nakonec expandovali v mohutnou korporaci 250 firem a organizací, z nichž asi polovina jsou družstva. V roce 2010 vlastnila majetek v hodnotě téměř 1 bilión korun a měla obrat půl bilionu. Tím se zařadila mezi 7 největších španělských firem.

Důraz na vzdělávání pracovníků

Již od počátku dbala MCC na využívání informací a jejich předávání svým pracovníkům, kteří je pak integrovali do činnosti družstev. Díky vzdělávání a školení družstevníků na Mondragonské polytechnické škole postupně rozšířili svůj podnikatelský potenciál a dnes spadá činnost MCC do čtyř oblastí: průmysl, finance, maloobchod a vzdělávání. Jednotlivá odvětví působí nezávisle, ale jsou koordinována v rámci družstevní strategie. Mondragón tak zvládá široké spektrum výroby: staví mrakodrapy, vyrábí ledničky FAGOR, podniká i v elektrotechnice i nanotechnologiích. A mají dokonce vlastní banku, pojišťovnu nebo i spotřební družstvo.

Sociální aspekt

Prosazováním etických hodnot jako je sociální zodpovědnost a zájem o ostatní, by se pak měla posilovat solidarita (projevující se mj. sbližováním maximální a minimální mzdy v družstvu) a spolupráce mezi družstevníky i mezi družstvy a také zájem a péče o pracovníky a jejich rodiny, o komunitu i o region.

"Současnost, jakkoliv skvělá se může zdát, nese zárodky vlastní zkázy,

je-li oddělena od budoucnosti..."

José María Arizmendiarrieta
(Ideolog a hnací síla Mondragónské družstevní zkušenosti)

Vlastní banka a pojišťovna

Diktátor Franko se pokusil mondragonské družstevníky zlikvidovat již v počátku tak, že je prohlásil za kapitalistické podnikatele a vyňal je státního systému sociálního zabezpečení. Mondragonští se nedali a založili si sociální pojišťovnu vlastní a posléze i vlastní banku a prošli úspěšně i několika ekonomickými krizemi.

V této fázi kněz rozhodl, že by bylo dobré mít vlastní družstevní banku, která by pro rozvoj družstev využila úspor místních lidí. 

Nedbal skepse svých bývalých svěřenců, když zpočátku jeho plány odmítali, připravil sám všechny potřebné dokumenty, padělal dokonce jejich podpisy a v roce 1959 se zrodila Landkide Aurrezkia (Dělnická banka). Banka funguje dodnes a má lví podíl na dalším rozvoji Mondragonských družstev. 

Jak celý systém funguje?

Banka má družstevní strutukturu, na jejím řízení se podílejí její členové i členové členských družstev. Družstva s bankou podepíší smlouvu, v níž se do jisté míry vzdávají své samostatnosti. Například se zavazují, že se nejnižší mzdy zaměstnanců jednotlivých družstev nebudou lišit od nejnižších mezd pracovníků banky o víc, než 10%, a že maximální mzdy jejich zaměstnanců nepřekročí trojnásobek mzdy minimální. Každé družstvo poskytuje bance měsíční informace o svém hospodaření a roční vyúčtování i plány na další rok, banka jeho hospodaření každé čtyři roky důkladně prověřuje. Smlouva družstva s bankou upravuje i výši vkladu jednotlivých členů výrobního družstva: Při vstupu do družstva musí každý zaplatit minimálně 80% a maximálně 120% částky, kterou stanovila banka jako členský podíl pro vlastní členy - zaměstnance banky. Členské podíly družstevníků - zaměstnanců družstev i banky - byly v té době dosti vysoké: činily ekvivalent roční minimální mondragonské mzdy. Na druhé straně tato mzda byla většinou vyšší, než bylo v kraji zvykem, navíc se členský podíl strhával zaměstnanci postupně ze mzdy po řadu let. Vysoké členské podíly zaměstnanců vycházely ze zásady, které se pevně držela banka i družstva: člen-zaměstnanec musí riskovat vlastní kapitál.

A co za to?

Samozřejmě, že všichni členové-zaměstnanci výrobních družstev povinně vedli své účty u Landkide Aurrezkia. Kromě běžných výplat na tyto účty obdrželi každoročně i svůj členský podíl na zisku družstva - většinu si však směli vybrat až tehdy, když šli do důchodu. Do té doby dostávali na ruku nejprve určité procento (10-30%) z celkové částky, později už jen úrok, stejný jako z jakýchkoliv dalších peněz, které měli u banky uložené. Členové tak vlastně poskytují svému zaměstnavateli - družstvu dlouhodobu půjčku s nízkým úrokem.

Družstva se tedy vzdala významné části svých pravomocí ve prospěch banky, navíc jim platí určitý roční příspěvek. Vyplatilo se jim to? Co z toho vlastně mají? Dvě velmi zásadní výhody. První z nich jsou levné úvěry. Banka družstvům půjčuje s úrokem až o 5% nižším, než je běžné. To umožňuje i skutečnost, že mzdy bankovních ředitelů jsou (nebo donedávna byly) podstatně nižší, než jinde - dlouho platilo jak v družstvech, tak v bance již zmíněné pravidlo, že nejvyšší plat nesmí přesáhnout trojnásobek dohodnuté minimální mzdy.

Mondragón v České republice

Mondragonská korporace se díky svému úspěchu postupně rozšiřovala i na další trhy mimo Španělsko. Málo známým faktem je, že spolupracující firmy mají také v České republice. Jedná se především o technologické výrobní firmy, jejichž přehled zde uvádíme:

Cikautxo CZ, Jablonec nad Nisou

- výroba pryžových dílů pro automobilový a elektrotechnický průmysl

Copreci CZ, Dvorce u Bruntálu (BR)

- výroba komponentů pro domácí spotřebiče

CZ EIKA s.r.o., Prostějov

- výroba a prodej elektronických součástek

Erreka-Plast s.r.o., Moravská Třebová (SY)

- výroba plastových a pryžových dílů, trubek, hadic a folií

Foundeik s.r.o., Hlubočky - Mariánské údolí (OC)

- výroba tenkostěnných odlitků a korpusů elektrických plotniček

Maier CZ s.r.o., Prostějov

- výroba automobilových poklic

Treboplast, Moravská Třebová (SY)

- výroba a zpracování plastů

seznam českých spolupracujících firem na stránkách MCC zde...

Svým způsobem tak ve Španělsku vznikl podobný „zázrak“, jako byly svého času v České republice Slušovice. Je otázkou, za jak dlouho dozrajeme k tomu, abychom začali vzájemně více spolupracovat a pokusili se vlastními silami i nasazením vytvořit znovu něco podobného, další „ekonomický zázrak“ i u nás?...

Zdroj:

Wikipedia

www.lets.ecn.cz

www.netsocan.cz

Firmy

• Přidat novou firmu

Farmářské trhy

• Přidat nový trh